O den dříve než ostatní dorazil do pivovaru Kosťa. Z Kožlan přišel pěšky a přichystal nám tak nečekané překvapení. Prý se jen stačilo párkrát zeptat. „Paní říkala: ´vprávo, vljevo, vprávo, vljevo´ a byl jsem tu,“ vyprávěl nadšeně, když přišel a smál se, jak je to tu podobné jako u nich doma a navíc si s místními rozumí. O den později už v pivovaře znělo dalších 5 jazyků. Podobně jako loni nám přijeli pomáhat dobrovolníci z různých zemí – Kosťa z Ruska, Carme a Sylvia ze Španělska, Jana a Yrina z Ukrajiny, Vule a Mladen ze Srbska, Remi a Celine z Francie, Sebastian z Belgie. České dobrovolníky pak zastupovali Artur a Honza a vedoucí celé skupiny Lucie s Kubou. Za deset dní společně proměnili bývalou sladovnu v prostor, v němž se pomalu rodí regionální muzeum, vyčistili zahradu od náletových dřevin a kopřiv, pomohli s demolicemi uvnitř pivovaru a kus času našli i pro nacvičení divadla a přípravu aktivit pro děti v rámci Křič festu.

Stálo to celé hodně ran do omítky, cest se sutí, nadýchaného prachu a šlehanců od kopřiv, ale finální podoba nadchla nejen dobrovolníky, ale i návštěvníky festivalu, což bylo pro všechny velkou odměnou. Za pohodu letošního workcampu a pořádný kus práce patří všem velký dík. (Thank you, guys!) Více z workcampu najdete brzy ve fotogalerii.