V sobotu 13.8. se po poledni otevřely brány pivovaru, aby přivítaly malé i velké milovníky hudby, divadla a zábavy. Počasí se vydařilo a první půlku dne si užívaly hlavně děti. V zahradním altánu je nejdříve čekalo divadlo od Mariany Koutské s představením Čepice hrané v českém a znakovém jazyce. Chvilku nato čepici vystřídaly vlněné loutky a harmonika Krystyny Skalické a děti i dospělí sledovali příběh O Malence. S vlnou a s dřevěnými kostkami mohli malí i velcí tvořit v řemeslných dílnách, které vedli naši přátelé ze sdružení Ledovec. Poslední představení čekalo na děti uvnitř pivovaru, kde divadlo Jáma zahrálo pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký s originálními loutkami z lahví a skleniček.
O den dříve než ostatní dorazil do pivovaru Kosťa. Z Kožlan přišel pěšky a přichystal nám tak nečekané překvapení. Prý se jen stačilo párkrát zeptat. „Paní říkala: ´vprávo, vljevo, vprávo, vljevo´ a byl jsem tu,“ vyprávěl nadšeně, když přišel a smál se, jak je to tu podobné jako u nich doma a navíc si s místními rozumí. O den později už v pivovaře znělo dalších 5 jazyků. Podobně jako loni nám přijeli pomáhat dobrovolníci z různých zemí – Kosťa z Ruska, Carme a Sylvia ze Španělska, Jana a Yrina z Ukrajiny, Vule a Mladen ze Srbska, Remi a Celine z Francie, Sebastian z Belgie. České dobrovolníky pak zastupovali Artur a Honza a vedoucí celé skupiny Lucie s Kubou. Za deset dní společně proměnili bývalou sladovnu v prostor, v němž se pomalu rodí regionální muzeum, vyčistili zahradu od náletových dřevin a kopřiv, pomohli s demolicemi uvnitř pivovaru a kus času našli i pro nacvičení divadla a přípravu aktivit pro děti v rámci Křič festu.
Jsme posedlí svojí historií, a pro potřeby „budoucnosti“ je zachováváno kde co. Ale tak, jako jsou na sítnici slepé skvrny, tak jsou i slepé skvrny vnaší historii“.Dá se odhadnout, že na konci 19. století u nás vyráběly tisíce cihelen kolkované (značkované) cihlářské zboží – a přitom neexistuje žádné soustavné zmapování této činnosti, po celá desetiletí se nápisy a značkami na cihlách nikdo nezabýval. Vtehdejší literatuře se objevují tak nanejvýš reklamy na písmena a znaky do cihlových forem, ani ve specializovaných časopisech té doby (např. „Cihlářský věstník“ (!) není ani jeden publikovaný obrázek, natož pak katalog značek.
První prosincovou sobotu 2010 jsme uspořádali v kostele sv. Jana Nepomuckého v Chříči druhý adventní koncert. Tentokrát se kostel rozezněl při mši a při následujícím hodinovém koncertě barokními a adventními písněmi v podání scholy od redemptoristů z Plzně (taktéž z kostela sv. Jana Nepomuckého). Navzdory silnému mrazu se v kostele sešlo několik desítek posluchačů. Děkujeme schole pod vedením Antonína Švehly.
Od chvíle, kdy se začalo s bouráním starých sýpek na obilí, postavených v pivovaře za časů JZD Chříč, začali jsme společně zvažovat o myšlenku postavit na zahradě z rozebraných trámů a fošen zcela novou stavbu. Těmto našim úvahám pomohl dát konečný tvar přítel a dobrá duše našeho sdružení - Josef Štogr. Cílem bylo vytvořit zde zcela nový prostor pro setkávání na mnoha rovinách - kulturní, společenská, vzdělávací i duchovní. Tak se díky vytrvalé práci Josefa a přispění dalších přátel zrodil multifunkční altán, který je naní naši chloubou. Od pozdního odpoledne 23.7. 2010, kdy byla slavnostně vysvětcena zde již proběhlo mnoho společných akcí..
V sobotu 13.8. se po poledni otevřely brány pivovaru, aby přivítaly malé i velké milovníky hudby, divadla a zábavy. Počasí se vydařilo a první půlku dne si užívaly hlavně děti. V zahradním altánu je nejdříve čekalo divadlo od Mariany Koutské s představením Čepice hrané v českém a znakovém jazyce. Chvilku nato čepici vystřídaly vlněné loutky a harmonika Krystyny Skalické a děti i dospělí sledovali příběh O Malence. S vlnou a s dřevěnými kostkami mohli malí i velcí tvořit v řemeslných dílnách, které vedli naši přátelé ze sdružení Ledovec. Poslední představení čekalo na děti uvnitř pivovaru, kde divadlo Jáma zahrálo pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký s originálními loutkami z lahví a skleniček.
Jsme posedlí svojí historií, a pro potřeby „budoucnosti“ je zachováváno kde co. Ale tak, jako jsou na sítnici slepé skvrny, tak jsou i slepé skvrny vnaší historii“.Dá se odhadnout, že na konci 19. století u nás vyráběly tisíce cihelen kolkované (značkované) cihlářské zboží – a přitom neexistuje žádné soustavné zmapování této činnosti, po celá desetiletí se nápisy a značkami na cihlách nikdo nezabýval. Vtehdejší literatuře se objevují tak nanejvýš reklamy na písmena a znaky do cihlových forem, ani ve specializovaných časopisech té doby (např. „Cihlářský věstník“ (!) není ani jeden publikovaný obrázek, natož pak katalog značek.
První prosincovou sobotu 2010 jsme uspořádali v kostele sv. Jana Nepomuckého v Chříči druhý adventní koncert. Tentokrát se kostel rozezněl při mši a při následujícím hodinovém koncertě barokními a adventními písněmi v podání scholy od redemptoristů z Plzně (taktéž z kostela sv. Jana Nepomuckého). Navzdory silnému mrazu se v kostele sešlo několik desítek posluchačů. Děkujeme schole pod vedením Antonína Švehly.
Od chvíle, kdy se začalo s bouráním starých sýpek na obilí, postavených v pivovaře za časů JZD Chříč, začali jsme společně zvažovat o myšlenku postavit na zahradě z rozebraných trámů a fošen zcela novou stavbu. Těmto našim úvahám pomohl dát konečný tvar přítel a dobrá duše našeho sdružení - Josef Štogr. Cílem bylo vytvořit zde zcela nový prostor pro setkávání na mnoha rovinách - kulturní, společenská, vzdělávací i duchovní. Tak se díky vytrvalé práci Josefa a přispění dalších přátel zrodil multifunkční altán, který je naní naši chloubou. Od pozdního odpoledne 23.7. 2010, kdy byla slavnostně vysvětcena zde již proběhlo mnoho společných akcí.. 
